Velikonoční přepadení

Byl to večer. Já v nočním rouše, když do mých komnat vtrhla správkyně Příčné ulice a pohrozila uřknutím, pokud nenavrhnu něco velikonočního. Nuže, nezbývalo mi nic jiného, než objednat látky a začít.

Řeknu Vám, příšerný člověk, ta Smithová. Na okolí působí jako dobračka z Mrzimoru, přitom mi za každý nepovedený steh přičarovala jehelníček na tvář. Mému okolí raději říkám, že mě popíchaly včely.

Nutno podotknout, že žádná použitá obuv není mým dílem, ani pánská, ani dámská. Stejně tak i dámská sukně. Pánské kalhoty jsou sice mým dílem, avšak byly navrhnuty v dávných dobách, kdy jsem začínal.

Už jsem chtěl končit, když z hábitu správkyně spolku vyskočil malý zajíc a mašíroval si to k látkám. Tak jsem neváhal a ušil i jeho! Nemyslím přímo jeho, myslím jeho podobu. Pokud si dobře vzpomínám, naposledy jsem zajíce zahlédl v kleci u kolegyně z Libelusie.

Názory?

Z prostor hradu, 

George McBrave